Guru - Jazzmatazz vol.4 Hned na začátku se přiznám, že hip-hop nepatří až na výjímky mezi druh muziky, kterou bych nějak zvlášť vyhledával. Proto jsem se k autorovi této kompilace dostal teprve nedávno. Nicméně jsem velmi přístupný nejrůznějším experimentům, kdy dochází k vzájemnému promíchávání mezi styly, takže když jsem uviděl v souvislosti s jeho jménem právě tohle, začal mne zajímat. Jelikož mne svým výkonem přesvědčil, je výsledkem následující recenze. Pro začátek je žádoucí zmínit, že Jazzmatazz se táhne už od roku 1993, kdy vyšel první díl. Jedná se o projekt do nějž jsou přizváni nejrůznější hosté jak z řád muzikantů, tak zpěváků (dají-li se tak v tomto žánru nazvat). Po hudební stránce jde nejčastěji o vzájemnou fůzi jazzu a hip-hopu. V zatím posledním pokračování přebral taktovku druhý zmíněný styl s všeříkajícím podtitulkem na obalu:"Back to the Future". Jeho autor Keith Elam alias Guru patří, dle informací co jsem si o něm zjistil, mezi lidi věnující se skládání už od konce 80. let, což je doba dost dlouhá na to, aby za ty roky dokázal, že není jen uměle vytvořenou hvězdičkou co na hudebním nebi rychle vylétne, aby vzápětí stejně rychle spadla. Soukromě mám obecně velmi často tento pocit u řady umělců. Nepovažuji se v oblasti hip-hopu za nějakého extra znalce, ale u toho co se ke mně doposud dostalo, nejednou postrádám nějaký vývoj nebo vybočení ze stávajících kolejí. Jakoby se každý držel dobře prošlapané cestičky, zaručující pohodlnou cestu ke slávě i penězům a bál se zariskovat přijít s něčím jiným, jen aby se zdroj obživy moc neztenčil či rovnou nevyschl. Naštěstí se stále najde dost těch co jsou ochotni jít vlastní cestou. Zpravidla jde buď o někoho kdo začíná a nemá tudíž co ztratit nebo někoho, kdo už má takříkajíc vyděláno a rozhodne se dát možnost jiným, které zaštítí autoritou svého jména i práce co za ním stojí ve snaze přiblížit je svým příznivcům. Jinými slovy ukázat další směry kam se může ubírat hudební vývoj, případně ukázat jak mohou jiné styly obohatit stávající. Guru je takovým člověkem a výsledkem toto CD. Za přispění producenta Solara nahrál dohromady 16 skladeb v nichž se postupně vystřídali všichni pozvaní. Jak jsem už napsal výše, dominuje zde hip-hop, ale co ho činí zajímavým jsou různě jazzové nápady v nichž zazní pro něj typické nástroje - kytara, trubka, saxofon, piano. Což je podle mne onen živý element, který leckde jinde chybí. Začátek je hodně jazzy, proložený rytmickými texty, aby průběžně dle potřeby ustoupil typickým dunivým basům a hýbavým rytmům fanoušků s rozkrokem kalhot položeným hodně nízko. Pravděpodobně nejvíce vstříc jim vychází pátá věc, nazvaná Connection, kterou mohu označit za potencionální hit vyčnívající výrazně nad ostatní. Což neznamená, že by zbytek byl špatný, protože kromě 1-2 písniček tvoří navzájem ladící celek, opět v sobě nezapírající vliv jazzové muziky. Oněmi slabšími mi přijdou Fine And Free a částečně také Wait On Me, obě na můj vkus už poněkud uplakané. Přeci jen by jim neuškodilo více propracovanosti, protože takto mi připomínají onu často bezkrevnou podobu současného hip hopu či R´n´B, hraných na stanicích typu MTV nebo tuzemské ESO a spol. k nimž mají místy docela blízko. Ale ne všechno se povede. Celkově však mohu toto album doporučit. Nabízí docela zajímavý pohled na současné dění v daném stylu, mající ambice posunout ho někam jinam. Zda půjde o pokus úspěšný ukáže pouze čas. Samo za sebe jistě hovoří účast tohoto projektu na tuzemském festivalu Hip Hop Allstars. Předpokládám, že by si jeho pořadatelé nepozvali jako jednoho z hlavních tahounů nekoho, komu by nevěřili. Seznam skladeb:
Copyright © 2000-2023 teenage.cz. ISSN 1213-9564. Jakékoliv šíření toho článku, nebo jeho částí (zvláště pak na BLOGY) je bez souhlasu autora zakázáno!!! TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!
|
||||||
TV 18:00:11
