James Ruskin - Into Submission

Když se řekne techno, spousta lidí si asi vybaví jméno Carl Cox, jehož poslední djské vystoupení se v této zemi odehrálo počátkem července. Díky podpoře sdělovacích prostředků ( mezi kterými byla dokonce i TV Nova) se mu u nás postupně podařilo dosáhnout značné popularity, mající občas nádech kultu osobnosti. Cox, Cox a zase Cox. Ne snad, že bych mu to nepřál, ale nemělo by se zapomínat i na další osobnosti zabývající se technem. Jedou z nich je i James Ruskin z Velké Británie, působící jak coby Dj, tak i skladatel. Poprvé na sebe výrazněji upozornil v roce 2000 albem Point 2, jenž budilo pozornost ještě dlouho po svém vydání. Bohužel jej zatím nemám, ale věřím, že slova chvály zde nebyla náhodná.

Přišel rok 2001 a s ním další album Into Submission, plynule navazující na úspěch předešlého.  I zde autor prokázal smysl pro hudební cítění a preciznost provedení. Především se mu podařilo vytvořit sled navzájem odlišných skladeb co do sebe jako celek velmi dobře zapadají. Za plus považuji, vedle jiného, jejich nastolené tempo. Nejedná se o žádné vymývání mozků, kdy často máte potíže vnímat něco jiného než rychlé údery bicích - jak tomu občas bývá na některých akcích. Naopak si bez potíží můžete všechno pozorně poslechnout a vychutnat vzájemné překrývání různých smyček, ozvěn či ruchů. Ani buben by vás ve věšině případů neměl rušit svou monotóností - James Ruskin se snaží vyhýbat obvyklému "tuc-tuc-tuc" a mírně nebo více jeho strukturu narušovat. Pokud se přeci jen uchýlí ke klasické "tucce", pak ji vyžene do extrému, připomínajícím mi vyklepávání koberců plácačkou. Viz skladba What Remains po jejímž poslechu pochopíe co mám na mysli. Jestli vyhledáváte něco s přímočařejším tahem na branku, mohu z tohoto alba doporučit věc pojmenovanou Paranoia. Nadupaná třeskutá záležitost, ostrá jako břitva co nenechá v klidu. Zdánlivě jednoduchý nápad je ve skutečnosti složen z mnoha dalších, propojených mezi sebou navzájem. Podobnou přímočarost, avšak temnější, nabízí Dilemma.

Nezapomnělo se ani na předchůdce techna, jímž byl industrial - styl charateristický používáním obyčejných věcí denní potřeby coby hudebních nástrojů. Byly jím třeba igelitové pytlíky, nádobí atd. Případně se též čerpalo z dalších produktů lidské činnosti (zvuky projíždějící vlakové soupravy, tovární hluk). Připadá vám to jako absurdita? Věřte tomu, že z toho rovněž lze vytvořit cosi jako hudbu. Ostatně jí v podstatě může být takřka cokoliv. Jde o to, jak se podá. Jako ukázku doporučuji tvorbu mosteckého projektu i vydavatelství Napalmed (N.P.L.M.D.), známou dlouhými zvukovými kompozicemi v trvání i více než 10 minut, připadajících na jednu skladbu. Prazáklad techna se kdysi odvíjel právě odsud. Ruskin připomněl industriální vliv na svou tvorbu v Escape Or Die.

Pestrost je základním rysem jeho tvorby, čehož je toto album důkazem. Ti co se o techno zajímají již delší čas s ním budou pravděpodobně spokojeni. Nicméně jsem chtěl oslovit především ty co třeba váhají, protože neví co si o něm (technu) mají myslet. Své jistě hraje i záplava různých zavádějících informací ze sdělovacích prostředků, které často poskytují různé výmysly typu, že tvorba skupiny Scooter je techno. Správně zde na teenage.cz bylo kdysi napsáno, že se jedná o rave. Rád bych doporučil Into Submission minimálně poslechnout, protože se ve svém žánru jedná o nadprůměr u nějž vyvstává potřeba zbavení se předsudků více než kdy jindy. Pokud se vám to podaří, můžete se před vámi otevřít jiný svět. Hlavně se nenechte při utváření osobního názoru olivňovat lidmi snažících se znechucovat jiným nějakou muziku jen proto, že se jim samotným nelíbí a tak dělají vše proto, aby se nelíbila dalším. Zpravidla jsou to hlupáci co neví o čem mluví.

Seznam skladeb:

1. Confession
2. Set Up
3. Against Your Mind
4. Paranoia
5. In The Shadows
6. Is It Really Me?
7. Escape Or Die
8. Dilemma
9. What Remains
10. The Next Broadcast

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!