Luke Slater - Freek Funk

Po Jamesi Ruskinovi bych ještě jednou zůstal u žánru techno a napsal o jeho dalším významném představiteli, kterého by měl každý znát, pokud se chce tímto stylem podrobněji zaobírat. Luke Slater je rovněž z Velké Británie a na scéně se pohybuje už od počátku 90. let. Také on se věnuje vedle djingu i skládání vlastní muziky. Tvořil často pod různými pseudonymy z nichž upozorním třeba na Planetary Assault System, pod nímž vystupoval zhruba kolem roku 1995. Osobně považuji tuto dobu za jeho nejzdařilejší, pokud jde o čistě techno produkci. Doporučil bych poslechnout například Angel Street.

Zřejmě však dospěl do určitého stádia, kdy jej neuspokojoval pouze jediný hudební styl a cítil potřebu se posunout někam dál. Výsledkem se stalo v roce 1997 album Freek Funk na němž dokázal naplno rozvinout věškerý svůj tehdejší potenciál. Techno zůstalo, ale vedle něj se objevily i jiné styly jako třeba electro nebo poslechovější, téměř ambientní, skladby. K ucelenému dojmu ohromně pomohl nápad všechno do sebe navzájem volně propojit. Potkávají se tu jak tvrdě taneční, tak poslechové věci, kdy na prostoru několika desítek sekund dochází po přísunu výbušnosti ke zklidnění a naopak. Vše působí přirozeně, nemáte pocit křečovitosti. Pokud budu konkrétní a pustím se do podrobnějšího rozboru, určitě zmíním Purely. Má pravidelný rytmus i lehkost a na začátek nemohla být lepší volba. Následuje první ze série poslechovek Score s dodatkem One. Ona i zbylé tři další plní převážně oddechovou funkci. Docela dobře by se hodily k nějakému filmu. Mají zasněný, místy až mrazivý nádech při němž posluchač s napětím očekává co bude dál. Vždy se dočká tanečně laděných kousků v různých stylech - viz sci-fi electro znějící Are You There? Jakoby si v ní mezi sebou povídalo stádečko robotů.

Prvním významnějším technem je Engine One. Podobně jako u J. Ruskina se i tady dočkáte nepravidelně nahuštěné smyčky do níž Slater přidává masivní proud všelijak zdeformovaného hluku. Následující Freek Funk obsahuje v sobě více melodičnosti se zlověstnou basovou linkou. Paradoxně to jsou právě bicí co zde oživují a nikoliv klávesový motiv, jak by možná kdekdo očekával. Ze zcela jiného soudku pak pochází Bless Bless. Už po krátké chvíli poznáte odkud bylo čerpáno. Kytarová muzika situovaná kamsi na začátek 70. let, jako vystřižená z nějakého špionážního filmu či seriálu typu Profesionálové do níž jsou pro zpestření přidány různé současné zvuky - příkladně když řeže elektrická pila. Ovšem vkusným způsobem:-)

Dostávám se k vrcholu alba, tvořeném dvěma skladbami -  Filter 2 a pocitovou Love. U první si myslím, že představuje pomyslný techno vrchol. Název asi nebyl zvolen náhodně. Obsah není pro každého a ze všeho nejvíce připomíná proud dravé řeky měnící neustále koryto i sílu proudu. Jen odolnější vydrží a budou odměněni nadprůměrným zážitkem. Druhá (Love) začíná naopak pomalu a teprve postupem času nabývá na síle. Své hraje  i použité mluvené slovo, přenášející posluchače v kombinaci se zasněnou muzikou, někam hodně daleko. Právě tato věc byla svého času označována za hit a i já jsem se díky ní dostal k celkovému pochopení Slaterovy tvorby. Přiznávám, není to jednoduché, ale právě stylová odlišnost vám může pomoci. Přes jednoduchost ke složitosti. Datum vzniku (1997) není vůbec rozhodující. Tohle nezestárne ani za 10 nebo více let. Což nepovažujte za frázi.

Seznam skladeb:

1. Purely
2. Score One
3. Origin
4. Score Two
5. Are You There?
6. Score Three (Message From Hulal)
7. Engine One
8. Freek Funk
9. Zebediah
10. Bless Bless
11. Filter 2
12. Time Dancer
13. Score Four (Black Cloud Over Zin Vortex)
14. Love
15. Black Cloud (Epilogue)
16. Walking The Line

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!