Fierce Angel - Tokyo Disco

Při psaní minulé hudební disco recenze jsem zmínil absenci jména Mark Doyle , který byl podepsán jako autor u Hed Kandi téměř pod vším Přišlo mi divné, že najednou zmizel, aniž bych na něj na hudebním trhu kdekoliv narazil. Až během pravidelné návštěvy jistého obchodu padl můj zrak na známé obaly u nichž bylo napsáno Fierce Angels - nově založené vydavatelství, za nímž stojí právě Doyle. Čímž je vše vysvětleno. Ač jistě nebylo jednoduché začít znovu, dokázali pro loňský rok připravit několik výběrů z nichž nakonec vybírám nejvyrovnanější Tokyo Disco. Na obalu nechybí dobře vyhlížející slečny, symbolicky naznačující počet CD. Tři najednou jsou opravdu velkou porcí, reprezentujícící pokaždé určitý směr.

První představuje klasicky rozjuchané věci na jaké lze bez potíží s nadšením tancovat třeba do rána. Zkrátka klubové disco z nějž mohu doporučit např. jména Bobby D´Ambrosio, Club 4 Life či Montanas. Ať už původní nebo předělané, valnou většinou vynikající. Plně navazují na dřívější, co mi dnes v bývalém působišti autora občas hodně chybí. Hlavním plusem je vyváženost s níž nemáte pocit, že by se sem něco nedodilo. Nic nezadrhává a můžete si užít všechny naplno. Na druhém už občas rozjuchanost ustupuje, nicméně přítomnost hitovek jako Borderline jistě potěší nejednoho fanouška. Jedná se o záměr, směřující k vytvoření půdy pro poslední, hodně chemickou, část. Tento nápad hodnotím jednoznačně coby plus. Hlavně kvůli zachování pestrosti, protože vše se dříve nebo později nakonec přejí. Soukromě je mým typem skladba I Believe In You – na párty ideální k nabrání nových sil, vstříc dalšímu přílivu zábavy. Jak už dříve bylo naznačeno, poslední část obsahuje hodně různých plechově znějících melodií, jaké můžete slyšet na akcích převážně v pozdních nočních hodinách. Označení house by bylo u nich asi výstižnější a ani on není všeobjímající. Zkrátka věci jež najdete spíše jako různé rarity. Ne všem budou vyhovovat, ale co člověk to nějaká představa o muzice. Co se nelíbí jedněm, můžou naopak jiní milovat. Já byl velmi překvapen remixem jedné mojí kdysi velmi oblíbené písničky Dirty Cash, která proti originálu dost zdrsněla. Ale pořád ji poznávám a musím za ni tvůrce kvůli neotřelému pojetí pochválit. Právě tací pokládají základ vývoje i možným budoucím módním trendům. Proto nad nimi automaticky ohrnovat nos, znamená samou hloupostí si na něj nevidět.

Jste- li fanoušky diskotékových rytmů a míváte pocit, že vám na tanečních parketech chybí chytlavé promyšlené písničky, zkuste sáhnout po tomhle. Že zrovna netrhají zdejší hitparády bych neviděl jako mínus – spíše nejednou jako velkou výhodu, protože tvůrci zůstávají ušetřeni kolotoče velkých peněz, díky nimž nejednou jde kvalita časem dolů. Za pokus nic nedáte a podle mne se dá odsud čerpat i po mnoha letech.

Dodatečná prosba: V souvislostí s diskuzí k tomuto článku chci vzkázat ostatním, co z nějakého důvodu mají averzi třeba jen na slovo disco, ať na tento článek raději zapomenou a najdou si muziku, která jim vyhovuje. Přijde mi to lepší než tady projevovat svou nenávist. Děkuji za pochopení.