Chris McCormack - There Are Better Ways

Poslední dobou sem píšu hodně o diskotékové muzice, takže můžu vzbudit dojem, že poslouchám převážně ji. Ale není to pravda, můj záběr je podstatně širší. Mezi svoje oblíbené styly počítám i techno. Pár recenzí s obsahem staršího data už jsem tady publikoval a dnešní bude podobná. Rád bych zmínil nějakou aktuální novinku, ovšem k žádné zajímavé jsem se nedostal. Mám nějak pocit, že tahle část scény prožívá momentálně období stagnace u níž mívám nejednou pocit již slyšeného. Proto nabízím malé ohlédnutí zpět, co vedle jiných také pomáhalo tvořit historii žánru.

Je více jmen za nimiž se neskrývá povrchní přístup. Chris McCormack z Londýna k nim patří, ačkoliv není řadě lidí asi moc známý. Začal tvořit v roce 1996 a od té doby vydal mnoho svých věcí i remixů jiných autorů. Vybral jsem album There Are Better Ways z roku 2001, které se mi dostalo do rukou v Maximum Underground. Kdo očekává od začátku až do konce smršť s vražedně rychlým tempem, bude nejspíš zklamán. Takto zajímavější část techno scény nevypadá, protože velice brzy byste ho měli plné zuby - pokud nepoužijete nějakou drogu k otupění smyslů, která z kdejakého braku udělá zdánlivě nejlepší věc na světě. Mám na mysli střízlivého posluchače. Základem úspěchu je pestrost, spočívající třeba ve střídání tempa s různými nápady. Úvod i závěr jsou pomalé, hraničící s relaxací, aby následovaly očekávané tvrdé nášupy v podobě skladeb Ariffmatik, There Are Better Ways nebo Peristant Offender. U nich si fanoušci jistě dosyta užijí. Můžete se jimi stát také, pokud si je pozorně poslechnete. Bezobsažností určitě netrpí. Nejste-li trénovaní, budete možná mít zpočátku pocit návštěvníka ocelárny za plného provozu:-) Ale to se poddá časem. Buď vydržíte nebo odpadnete. V zájmu úspěchu doporučuji začít druhou oblastí s převážně či vyloženě poslechovými záležitostmi. Například Imagination či Pot Noodlez bych neváhal označit jako house s občasnými jazz vsuvkami. Přicházejí v pravý čas, vytvářející potřebnou protiváhu či přípravy na další části alba, jehož zbytek lze pak snáze pochopit. Jejich zařazením dokazuje Chris vysoké hudební cítění, podle nějž poznáte nadstandard od průměru.

Nepovažuji za umění neustále přesvědčovat okolí vizí o tvrdosti s vysokou rychlostí jako hlavní devizou, kolem níž se vše točí. To dokáže kdekdo. O podobných nemám vysoké mínení. Životnost jejich tvorby většinou nebývá moc dlouhá. Za umění považuji včas vycítit potřebu změny a umět ji patřičně prodat. Což je tento případ i důvod proč si ho vážím.

Seznam skladeb:

1. Alone
2. Ariffmatik
3. The Button
4. One Day I´ll Fly Away
5. On The Edge
6. Peristant Offender
7. There Are Better Ways
8. Left Behind
9. Imagination
10. Pot Noodlez
11. Plain Song
12. On The Out

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!