Dračí války - Di weo

Nebudu to protahovat, D-War je naprostá šílenost, která normálního diváka nadchnout nemůže. Korejsko-americký film, který si dovolí zasadit monstra z legend do současného Los Angeles mimo Asii jednoduše neoslní masové publikum. A hádám, že dost lidí odcházelo z kina a ťukalo si na čelo s otázkou: „Co to mělo být?“. Pokud nepocházíte z Asie, tak musíte mít jiný předpoklad pro to, aby se vám D-War líbila. Nesmí pro vás být problém probudit v sobě dětského ducha. Toho, který z vás dělal mocného rytíře s legendárním mečem, i když jste vlastně v ruce drželi jen uschlou větev. Toho, který z vás dělal tajemného ninju, který vrhá na své nepřátele magické šurikeny, přestože jste na sebe s kamarády házeli jen malé kamínky z pískoviště.

Při sledování D-War jsem měl mnohokrát pocit, že to, co se ve filmu odehrává už jsem někde viděl. Občas se mi vybavil Nekonečný příběh, jindy Godzilla nebo Evoluce, ale také Pán prstenů. Bohužel, občas jsem si vzpomněl i na Dračí doupě, ale naštěstí ne příliš často. Upřímně řečeno, D-War trošku působí jako povedené intro z počítačové hry. Hází páté přes deváté, jednou vás zavede do historické Koreje, kde probíhá bitva, která trošku působí jako by původně vznikla pro Hvězdné války a následně se ocitnete v přítomnosti, konkrétně v Los Angeles, které čelí útoků obřího ještěra.

Příběh je opravdu z těch, které se dají označit jako úsměvné. Jednou za pět set let se zrodí dívka, která na sobě nese mystické znamení rudého draka. Ve věku dvaceti let se v ní probudí mocná síla, po které pasou obří ještěři. Ten, který jí získá se stane neporazitelným drakem a bude mu dovoleno vstoupit na nebesa. Jeden z těchto plazů je, ale zlý. Proto jsou určeni dva muži, aby chránili nic netušící dívku před jeho spáry. Ale ještěr děvče najde. Podaří se jí uprchnout s jedním ze svých ochránců. Vzájemně je navíc pojí silné emocionální pouto. Nakonec se rozhodnou raději společně zemřít než, aby ztratili jeden druhého.

Zlý plaz musí čekat další pět století do současnosti. Objevuje se totiž další dívka, která v sobě skrývá kýženou magickou moc. Jmenuje se Sára (Amanda Brooks). A stejně tak se objevuje reinkarnace jejího milého a strážce v jedné osobě. Je jím mladý pohledný novinář Ethan (Jason Behr). S pomocí druhého z ochránců Jacka (Robert Foster) musejí zabránit tomu, aby se krvelačný had dostal k síle, kterou v sobě skrývá Sára.

Po úvodní gigantické bitvě odehrávající se v Koreji před několika stovkami let se situace na moment uklidní. V Los Angeles se sice objeví hrozivý had, ale z počátku se vyskytuje jen sporadicky, občas zhltne slona v ZOO nebo zničí menší domek. Pár desítek minut pronásleduje Sáru s Ethanem sám, ale poté je vzkříšená jeho armáda, která zahrnuje jak humanoidní válečníky ve zbroji, tak létající ještěry nebo kráčející bestie s děly na zádech. Zaplaví Los Angeles a propukne válka. Lidská armáda vybavená kulomety, tanky a helikoptérami se sice snaží, ale dostává dost na „frak“.

Právě v takových momentech se ukazuje vizuální cit režiséra. Zatímco naprosto nezvládá navigovat herce během emocionálních momentů, akční scény mu opravdu jdou. Když útok na Los Angeles, tak ve velkém. Na nebi vybuchují vrtulníky, k zemi se řítí zasažení ještěři, vzduchem létají auta. Za takovou spoušť by na sebe byla hrdá i Godzilla. Triky sice nejsou úplně nejlepší, ale nejsou ani špatné. Řekněme, že jsou nadprůměrné.

Trošku problematický je výběr herců. Jason Behr je sice charismatický hezoun, ale hraje dost chladně a odměřeně. Neumí si své role užívat. Ani Amanda Brooks se příliš nesnaží. Pravděpodobně nejsympatičtější vám bude černošský hláškař Bruce (Craig Robinson), jehož postava je sice napsaná dost šablonovitě, ale jeho poznámky jsou vcelku vtipné.

D-War je hlavně o tom, že se na vás povalí pro někoho těžko stravitelná směsice starověké legendy oslím můstkem spojené s přítomností. Vizuálně vás uspokojí (pokud holdujete filmů z východu, kde velmi často nějaké gigantické monstrum srovná se zemí půlku města), dějově už tolik ne a ani herecké výkony nejsou nějak oslnivé. Je to film pro ty, kteří se na hodinu a půl nebojí být zase malými kluky a holkami, prostě pro ty, kteří doufají, že největší vzrušení v jejich životě nebude to, že v práci dojde papír v kopírce.

Asi vás překvapí mé vysoké hodnocení. Ale uvědomte si, že já jsem ten typ, který po zhlédnutí Nekonečného příběhu nenápadně sledoval nebe ze oknem, jestli náhodou nezahlédne toho roztomilého Falka. Pokud jste dospělý a snění je pro vás ztrátou času, tak D-War ani nezkoušejte. Stejně tak, pokud hledáte filmové kvality jako výtečné herecké výkony a úžasný scénář, zkuste to jinde. D-War si užijete pouze, pokud se rádi necháváte unášet na vlnách trošku zběsilé, ale zábavné fantasie. Ale opravdu vás varuji, jsem si jistý, že většina z vás po zhlédnutí prohlásí, že to byla pěkná ptákovina :).

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!