Fear Factory - Digimortal

K Fear Factory mám velice kladný vztah hlavně kvůli jejich spolupráci s Rhysem Fulberem(dříve působýcího ve skupině Front Line Assembly), který album Digimortal produkoval a na zvuku Fear Factory je to značně cítit, což je jedině dobře. Již ona známá nálepka Parental Advisory Explicit Lyrics umístěná na opravdu hodně zdařilém obalu dává tušit, že půjde o drsnější hudbu. Na albu je již jako obvykle u Fear Factory použito značné množství elektrických kytar tíhnoucích k heavy-metalu, ovšem naštěstí ve spojení s pořádnou dávkou elektronických samplů explodující v každé písničce se z většiny songů stává dokonalý elektronicko-kytarový nářez. Velkou předností tohoto alba je, že v sobě kombinuje vlivy velkého množství hudebních žánrů(na tvorbu alba si Fear Factory přizvaly množství hudebníků), momentálně stále více populární hip-hop nevyjímaje. Albu bych vytknul až nepříjemnou podobnost u některých songů, které pak kazí dojem z jinak dokonalého celku. Přejděme však k popisu jednotlivých songů...

Hnedka první písnička What Will Become? vám částečně nastíní, v jakých rytmech se asi celé album bude nést, propracované chytře napsané texty, drsné kytarové riffy, heavy-metalový zpěv, nadupané bicí.

Damaged - druhý kousek začínající v dnešní době tolik úspěšnými komerčními shity zneužívaným zvokoderovaným hlasem, opět kytary, pak geniální sampl připomínající nabití brokovnice, a opět totální nářez říznutý elektronikou, který vás chvílema nutí něco urychleně zničit.

Titulní Digimortal je třetí v pořadí, velice propracovaný začátek, v porovnání s předešlými skladbamy občas možná trošku pomalejší, klidnější skladba, pro většinu posluchačů normálně snesitelná skladba, v určitých momentech nelze přeslechnout dokonalé scratche, a kousek před půlkou poprvé znějící refrém, nesoucí se v typyckém Fear Factory stylu, podobně jako v pětce.

No One mi přijde jako jedna z těch méně vydařených částí alba, už jenom když si vzpomenu na stejnojmenou "písničku" od 2unlimited :-) tudíž ji nebudu dále rozebírat.

Pátou písničkou je chytlavý kousek Linchpin - první singl, který asi budete znát ze zahraničních hudebních stanicích, kde je k vidění velice povedený videoklip, z mého pohledu je Linchpin nejpovedenější skladba z celého alba, možná že proto, že mi připomíná dřívější tvorbu Fear Factory, je v ní poměrně dost elektronických samplů a totální dokonalosti dosahuje i zpěv, především pak v refrému(WE SEE NO END TO THE

DREAM WE WILL NEVER SEE THE END,WE WILL NEVER BE THE END,ALL MY LIFE I'VE FELT DISCARDED,NEVER FEELING A PART OF IT). Prostě dokonalost.

Invisible Wounds (dark bodies) - taková totální pohodovka, velice příjemná skladba, můžeme v ní zaslechnout i zvuk akustické kytary, Fear Factory ale neodolali a i v této skladbě jsou pro ně klasicky tvrdší pasáže, dohromady to tvoří moc pěkný, příjemný celek.

Acres Of Skin - při prvních pár sekundách si prostě musíte vzpomenout na starší desky skupiny Ministry, zbytek je nářez s klidnou části kus před koncem, skladba mě podobně jako No One, zas tak úplně neuchvátila.

Back The F*** Up - tak přesně na téhle skladbě je cítit ten vliv hip-hopu, o kterém jsem mluvil na začátku, jestli jsem to z bookletu dobře pochopil, tak h.h. rap na tomhle kousku má na starosti Billy Sherwood(pokud se pletu, tak znalci hip-hopu snad prominou :-]). Skladba začíná naprosto klasickým hip-hopovým rytmem, a při prvním rapu také začínají znít první elektrické kytary, z celého díla vznikla zajímavá kombinace zmíněných stylů, kde ovšem stejně pořád převažuje F.F. sound... :-)

Byte Block - stejně jako na minulém songu byl citit vliv hiphopu, tak tenhle song je příbližně do půlky devadesáti-procentní kombinací zvuku alb Hard Wired a Millenium a starších od Front Line Assebly, po půlce se song zvrhává do zvláštního díla chvilkama až ambientního prokládaného typyckímy Fear Factory prvky, ale také typyckímy FLA prvky a ke konci opět nářez :D. Je to opravdu hodně zajímavý a dobrý kousek.

Hurt Conveyor - skladba stejná jako půlka předchozích, stejně jako pár o kterých sem se již zmínil mě taktéž nijak zvlášť nezaujala.

(Memory Imprints) Never End - na závěr Fear Factory udělaly úplnou klidnost a pohodovku začínající příjemnými ambientními zvuky, potom pár pomalejších kytar, lenivé bicí, táhlý zpěv, takovej uspávací song. Po částečné stereotypnosti vítaná změna.

Závěrem lze, pokud máte tvrdší hudbu rádi album jen doporučit. Po pár poslechnutí celého alba se od něj již nebudete chtít nikdy odtrhnout. Není nic lepšího než si zaje(í)t do půjčovny a poslechnout si ho a následně popřípadě koupit, na svoji plochu umístit jeden z řady pěkných Fear Factory wallpaperů a užívat si. Úplným závěrem by se asi slušelo zmínit, že celé album je věnované člověku jménem Yani Paulis.

Tracklist:

1. What will become
2. Damaged
3. Digimortal
4. No one
5. Linchpin
6. Invisible wounds (dark bodies)
7. Acres of skin
8. Back the fuck up
9. Byte block
10. Hurt conveyer
11. (Memory imprints) Never end

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!