Goldfrapp - Supernature

Vítejte v elektronickém kabaretu s příměsí syntetické ezoteriky a pumpujících chytlavých hitů. Tak nějak by asi mohl vypadat vývěstní štít, kdyby si britští Goldfrapp otevřeli podobný podnik a jejich aktuální vystoupení neslo název Supernature. Kapely, která se ve své nedlouhé kariéře zcela oddala kouzlu syntezátorů a elektronické hudby. Žádný house ani trance zde ale nehledejte. Melodie, atmosféra a atmosféra a melodie. Obojího tu najdete dost a to poskládané do kouzelně barevné mozaiky v lehce retro synthypopovém stylu.

Goldfrapp se na své třetí řadovce odpíchnou téměř z místa popěvkem Ooh La La, ve kterém sledují jediné. Za cenu i určité kýčovitosti vás okamžitě vtáhnout do centra dění a nenechat vás při kávičce hodnotit jestli byl dnešní vůbec k něčemu dobrý. Pokračují v tom i následující Lovely 2 C U a Ride A White Horse. V první zmíněné i s určitou větší a úsměvnou dávkou kabaretní provokativnosti. Úvod alba je poskládán skutečně tak, aby vám ještě dlouho zněl v uších. Mohlo by se zdát, že je to spíše lehce na škodu a ve prospěch vypočítavosti. Ale zdaleka tomu není tak. Jak už jsem psal před chvílí, na určité lehké kýčovitosti je hudba Goldfrapp postavena. Na rozdíl od mnoha podobných kapel to ale kapela děla kontrolovaně a branám nevkusu se vyhýba dosti velkým obloukem.

V polovině desky narazíme i na jediný dvojblok pomalých skladeb z nichž Let It Take You svojí sugestivitou působí mezi okolními rozdováděnějšími skladbami opravdu kouzelně a ve společnosti ostatních písní i nečekaně dospěle. Spolu s Time Out From The World je to nádherné zastavení a příjemné zjištění, že hlas zpěvačky Alison Goldfrapp dokáže fascinovat i v těchto polohách. Krásně sklouzává po doprovodných smyčcích a trochu mi i připomíná slavné belgické Hooverphonic. To svižná Fly Me, kterou najdete uprostřed alba, svou průzračnou křehkostí zas nezapře určitou inspiraci hudbou Erasure z dob jejich největší slávy, z období desky Wild. Svědčí to o tom, že kapela samozřejmě čerpá z minulosti a obrací se ke kapelám, které se elektropopem bavily už dávno před ní, ale používá to jen jako základ, který ještě hodně rozvíjí a ozvláštňuje. Drobná neoriginalita je také vyvážena i onou zvláštní ezoteričností, kterou kapela všemu dává jakoby nový kabát. Rád bych se také zastavil u skladeb Number 1 a Satin Chic. Number 1 jako jeden ze singlů ze Supernature staví především na hutném synthybasovém podkladu a jako další typická ukázka elektropopu v jeho nejdřevnější podstatě až udivuje, jak dobře si vedl v době svého vydání v singlových žebříčcích. Osobně mám ale ze Supernature přece jen raději Lovely 2 C U nebo Fly Me, které k oné hitovosti přidávají ještě i větší zvukovou barevnost. Největší „peckou“ desky ale zůstává podivuhodně absurdní koláž Satin Chic, kdy chvílemi nevíte jestli se smát, nebo kroutit hlavou, a to zvlášť při pasážích s honky-tonk pianem.

Supernature je zvlášťní deska. Synthypop už dneska zrovna nefrčí a jako by byl jen okrajovou záležitostí pro pár nadšenců. Zas ale na druhou stranu, jak už jsem psal výše, mně celkem udivilo jaký poměrně slušný ohlas tahle kapela z labelu Mute s deskou zaznamenala. Navíc v dnešní přehršli všech možných a leckdy dost šedivých nebo temných stylů, působí album na fanoušky podobné muziky jako živá voda. A myslím, že zdaleka nejen na ně. Je jako brilantně vybroušený prsten, hrající všemi barvami, který jste snad už možná někdy viděli. Prsten, u kterého máte pocit, že jste ho právě objevili zaprášený někde na půdě, ale když ho vyleštíte, připadá vám chvílemi ještě krásnější než dřív.

1. Ooh La La
2. Lovely 2 C U
3. Ride A White Horse
4. U Never Know
5. Let It Take You
6. Fly Me Away
7. Slide In
8. Koko
9. Satin Chic
10. Beautiful
11. Time Out From The World
12. No. 1 (bonus track)

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!