Dneska je pátek, 17.09.2021, svátek má Naděžda, venku je 13°C, 106 online
TV 02:15:21

informace o recenzi

Styl
Rok
2006
Hodnocení autorem:
star star star star star star star star star star
Hodnocení čtenáři[1]:
star star star star star star star star star star
Čtenářů:
10291x
Přidáno:
01.05.2006
Autor:
DeathGirl
 

Sepultura + In Flames - Folimanka, 17.4.2006 (report)

foto

foto

Oheň a led. Tak přesně to se střetlo 17.4.06 ve sportovní hale Folimance. Horká latinsko-americká formace Sepultura stanula tváří v tvář mrazivým švédským bardům In Flames.

Pekelný začátek byl původně určen na 18:00, ale vlivem zdržení zvukových zkoušek se start zpozdil přibližně o hodinu a čtvrt. Po té, co se deštěm promočeným fanouškům podařilo dostat do útrob objektu, přišlo další čekání na schodech vedoucích na plochu. Za toto drobné selhání organizátorů se Shindy production na svých stránkách posléze náležitě omluvila (ale hlavní satisfakcí bylo perfektní nazvučení – jak Sepultury tak i In Flames). Když se konečně všem podařilo zaujmout ta správná místa, masakr propukl. Na rozehřátí na natěšené fanoušky naběhla formace Dagoba, která mě poměrně mile překvapila svým úderným trash/death nařvaným vystoupením. Strhlo se i docela živé pogo, prostě jak fanoušci tak umělci si krátké třičtvrtěhodinové vystoupení náležitě užili. Po skončení produkce Dagoby následovaly krátké úpravy pódia a konečně... Světla potemněla a na scénu se vrhla slavná Sepultura, kytarista Andreas Kisser, baskytarista Paulo Jr. i bubeník Roy Mayorga (Sepultura toto turné jede bez svého stálého bicmena Igora Cavalery, kterému se narodil syn, hostující bubeník je paradoxně bývalým členem Soulfly) obsadili svá místa, čekalo se tedy už jen na Dereka Greena. Pak se zjevila jeho mohutná postava a s ní zazněly i první tóny otvíráku z posledního alba. Abych pravdu řekla, na tuto akci jsem původně šla zejména kvůli In Flames. Jsem sice velkým příznivcem Sepultury, ale spíše té cavalerovské éry, odchod Maxe Cavalery jsem pokládala za první hřebíček do rakve této kapely. Alba s Derrickem (Against, Nation, Roorback) mě dříve nijak zvlášť neoslovovala. Možná to bylo způsobeno i mírnými předsudky, kterými mimochodem dosud trpí značná část z početné obce fans Maxe Cavalery, něco jako „Sepultura bez Maxe za nic nestojí“ a tak dále. Když ale vyšel nový opus Sepultury Dante XXI samo sebou že jsem si ho nenechala ujít, už proto že jsem přece jen chtěla vědět na co to vlastně na velikonoční pondělí jdu. Mile mě překvapilo, je opravdu zajímavé svým koncepčním rozvržením a také tím, jak popisuje Dantovu Božskou komedii. Zkrátka, začínala jsem se těšit nejen na In Flames - stále s přesvědčením že to bude jen slabý odvar toho, co jsme mohli vidět na únorovém koncertu Soulfly. Opak byl ale pravdou. Sepultura se s tím opravdu nemazala, na nějaké předsudky jednoduše fuckovala, jenom přiběhla a chrstla nám do obličeje všechnu energii a agresivitu, co v sobě měla. Mohutný Derrick Green svým zjevem jakoby předesílal, jak silný bude jeho chraplavý vokál. Když spustil Territory, strhlo se opravdu ukázkové kotlení a myslím že nikdo z přítomných neměl v tu chvíli ani pomyšlení na nějakého Cavaleru. Po té přišlo několik věcí z aktuální fošny. Derek chvílemi podporoval Andrease Kissera také pomocí kytary. A posléze jsme uslyšeli pecku Chaos A.D., která znovu vlila šílenství do žil všech kotelníků. Možná to bylo atmosférou velké nabušené haly, ale když srovnám sepulturovsko-derrickovskou verzi Roots a verzi Roots z nedávného koncertu Soulfly, musím konstatovat, že podání Sepultury šlape Soulfly značně na paty, co víc, místy je i předhání. Tak živočišné nadšení všech zúčastněných se prostě nedá slovy přesně popsat. Zkrátka tihle brazilští bojovníci předvedli podívanou na jedničku z hvězdičkou (ať už za Derrickovu komunikaci s fanoušky nebo za ďábelsky rychlý výkon bubeníka s výstavním arzenálem činelů).

foto

foto

Sepultura se vytratila stejně jako síla všech diváků, pauza před In Flames byla opravdu úmorná, šílené horko a nával dělalo čekání nesnesitelným. Až konečně zmizel poslední zvukař a scénu zahalila obrovská bílá plachta. Světla pohasla a na pódiu se postupně začala objevovat celá kapela (Anders, Jesper, Björn, Peter, Daniel). Reflektory promítaly jejich postavy v nadživotní velikosti na průsvitné plátno a halou se nesly ponuré zvuky intra. Poté nám plachta konečně odhalila výhled na všech pět extrémních Švédů. Začali peckou Bedtime Story. Zaznělo i několik fláků z ještě novotou vonícího alba Come Clarity (např. Vacuum, Come Clarity, Scream, Take This Life). Každý si prostě přišel na své a vybral si z palety death řevu, dominantních zkreslených kytar nebo progresivních vsuvek to, na co měl právě chuť. Anders prokládal jednotlivé songy spontánními hláškami, jednu chvíli vyzval všechny v hale aby si stoupli, protože „jsme přece nebyli na nějakém popovém koncertu ale na pořádném heavy metalu“.

Přestože se vystoupení In Flames nedalo celkem nic vytknout, někde mi stále chyběla ta prostá přímočarost, kterou přinesla Sepultura. Tedy, možná to ve skutečnosti tak docela nebylo, hlavní problém In Flames byl prostě v tom že měli tu „smůlu“, že byli oficiální hvězdou večera. Jenomže tím, že před nimi nehrál nikdo menší než Sepultura, která svého času vyprodávala haly pro desetitisíce lidí, na ně prostě nezbyl dostatek energie. Vpravdě se zdálo, že fanoušci se totálně odrovnali a tak neměli sílu patřičně odměnit své miláčky „Flamesy“ (kteří nebyli vážně nijak špatní).

A jaký je závěr? Kdo navštívil tuto akci opravdu neprohloupil (i když pravděpodobně musel čelit několik následujících dnů brutální únavě, ne-li celkovému vyčerpání organismu). Precizně odvedená práce, spojená s obrovským nadšením ze stran fanoušků i účinkujících. Díky Brazílie! Díky Švédsko!

Setlist – In Flames:
  1. Bedtime story
  2. Pinball Map
  3. Leeches
  4. System
  5. Trigger
  6. Behind Space
  7. Embody The Invisible
  8. Colony
  9. Crawl Through Knives
  10. Black & White
  11. Take this Life
  12. Come Clarity
  13. Scream
  14. Cloud Connected
  15. Bullet Ride
  16. Moonshield
  17. Episode 666
  18. Only for the weak
  19. Vacuum
  20. The Quiet Place
  21. Touch of Red
  22. My sweet shadow

Copyright © 2000-2021 teenage.cz. ISSN 1213-9564. Jakékoliv šíření toho článku, nebo jeho částí (zvláště pak na BLOGY) je bez souhlasu autora zakázáno!!!

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!


 

Přidej i ty svuj názor!
Rock3r Folimanka...10/10
Cryspy RE: fuck max
brutusáček fuck max
Othelloo in flames
SirPesZ ad
DeathGirl RE: Cavalera 4ever
Cryspy Cavalera 4ever
 přidat komentář Přidat komentář  zobrazit všechny komentáře Vypsat všechny (7)