Vratné lahve

Film, který vyvolal spor mezi otcem a synem Svěrákovými nakonec přece jen spatřil světlo světa. Přestože se zdálo, že možná ani nevznikne (díky sporům ohledně scénáře), tvůrčí neshody nakonec byly vyřešeny a Vratné lahve zaznamenaly v kinech velký úspěch. Nyní vycházejí na DVD, takže ho mají šanci zhlédnout i ti, kteří nechtěli poslouchat, jak vedle nich někdo chroupe popcorn.

Vratné lahve mají jednu velkou výhodu, přestože jsou příběhově úplně o něčem jiném než například Kolja nebo Obecná škola, tak se jim daří stejně dobře působit na divákovy emoce. Přestože někdy je dávka přijatelné sentimentality překročena, většinou se Vratné lahve nesnižují k tomu, aby násilně ždímaly city publika a spíše se snaží jemně pošimrat na duši a ještě k tomu vyvolat úsměv.

Film neřeší žádný jasně nastíněný problém. Prostě a jednoduše sleduje část života muže, který prožívá takzvaný podzim života. Ovšem nehodlá složit ruce do klína a sledovat z okna dovádějící děti, popřípadě krmit holuby v parku. Přestože je mu už pěkných 65 let, stále jeví nejen chuť zapojit se do pracovního procesu, ale také velký zájem o ženy.

Stěží můžeme označit to, co se odehrává ve Vratných lahvích jako ucelený příběh. Vše začíná tím, že se přesluhující učitel (Zdeněk Svěrák) rozhodne odejít ze své práce, protože už z ní nemá radost. Ale dlouho doma nevydrží a najde si jiné povolání. Nejdříve jako messenger, ale jeho kariéra je ukončena nehodou. Následně začne pracovat v „lahvárně“. A přestože se to nezdá jako práce, která člověka naplní, díky tomu, že se hlavní hrdina setkává s mnoha lidmi různých charakterů, začne ho to bavit. Ale zatímco v zaměstnání se mu daří, doma už to tak slavné není. Jeho žena (Daniela Kolářová) se těžce vyrovnává s jeho živelností a slabostí pro ženskou krásu. Vrásky na čele mu přidělává i dcera (Tatiana Vilhelmová), kterou opustil přítel.

Pokud čekáte nějaké dějové zvraty, tak vás bohužel zklamu. Vratné lahve jsou sousledem několika zábavných epizod ze života vitálního důchodce, který řeší stejné problémy jako tisíce jeho vrstevníků. Ovšem s tím rozdílem, že hlavní hrdina na svět pohlíží humorným pohledem. I přes svůj pokročilý věk je to snílek a umí si života užívat. Jeho protikladem je jeho žena, která naplno cítí pachuť života ženy vyššího středního věku. Cítí se nechtěná, nemilovaná, nepochopená.

Ve snímku se objevuje ještě několik zajímavých postav, ať už je to učitelka s nezdravě vysokým sexuálním apetitem, málomluvný kolega, nešikovný kolega, volnomyšlenkářský pedagog, který chováním spíše evokuje studenta než umírněného učitele, plus plejáda méně či více zajímavých návštěvníků obchodu, kde ústřední charakter pracuje. A žádný z lidí, kteří se ve filmu pohybuje nepůsobí uměle a nereálně, ale myslím, že s troškou snahy byste podobnou sestavu jedinců našli ve svém okolí.

Hlavní devizou Vratných lahví, tedy kromě hereckých výkonů (objeví se zde nejlepší česko-slovenští herci několika generací), je humor. Pokud pomineme pár spíše sitcomových scén, kdy se padá na zem a prolétává se plotem, tak se filmem prolíná milý jemný, ale místy i štiplavý humor. Plyne z naprosto běžných situací, ale je trefný. Když se nad tím zamyslíte, tak vám vlastně Vratné lahve v podstatě jen předkládají uvěřitelné situace, které jsou úsměvné už jen svou pravdivostí.

Určité rozpaky vyvolávají momenty, které zachycují erotické fantasie hlavní postavy. Ve srovnání se zbytkem filmu působí (byť v nich není nic vulgárního) poněkud lacině a jako vystřižené z nějakého dílu Playgirls. Ne, že by měly být z filmu odstraněny úplně, jen měly být pravděpodobně pojaty trošku jinak. Vadilo mi jejich výtvarné ztvárnění. Na druhou stranu, ve kterém jiném filmu uvidíte „pyšnou princeznu“ Alenu Vránovou v převleku za dominu.

Také by vás mohlo zmást, že Vratné lahve nemají žádné klasické vyvrcholení, žádnou jasně nastíněnou pointu. Končí ve stylu: „Diváku přeber si co jsi viděl, schválně, jestli ses z něčeho poučil.“ Jak bylo poznamenáno výše, prostě a jednoduše budete sledovat určitý časový úsek ze života sympatického stárnoucího muže. Je plný humoru, autenticity, melancholie i optimismu. Žádné hluboké morální poučení, v podstatě žádný hlubší příběh, ale ono to ve finále ani tak nevadí, protože Vratné lahve ve vás zanechají milý dojem a zaručeně pobaví svým humorem.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!