Jsem jako vítr, kterej zfoukne pírko ze tvejch dlaní, špínu jedný noci, jako hygiena ranní
velká voda slzí, který spláchnou noční hříchy, tamburíny zvoní k operaci míchy
narovnám ti páteř, poškrábu ti záda, pofoukám ti srdce, zrada kamaráda
lásky účel světí, prostředky a smetí, špínu jedný noci, který neuletíš
otevřená zlomenina srdečního svalu, trápení a kocovina, vůně tvýho žalu
vypustíš svou hříšnou duši do slanýho moře, neumírej děvče moje chci ti říct že:
REF:
Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám,
který svítily z tvejch očí dřív než červotoči se do tvýho srdce daj.
V ohořelym autě už dva měsíce nedejchám,
sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou, už asi nedoufám.
Pláčem solíš otevřený rány co se hojí, tvoji krev i tělo příjímám pod obojí
stejný lidi se soumrakem mají stejný stíny, zmizelas jak před přízrakem, padám do hlubiny
tvůj pramínek vlasů zaliju včelím voskem, koukám na tu krásu a nechápu to mozkem
to co jsi mi dala já nikomu už nedám, tak mi řekni má opičko, proč tě marně hledám
otevřená zlomenina srdečního svalu, trápení a kocovina, vůně tvýho žalu
vypustíš svou hříšnou duši do slanýno moře, neumírej děvče moje chci ti říct, že:
REF:
Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám,
který svítily z tvejch očí dřív než červotoči se do tvýho srdce daj.
V ohořelym autě už dva měsíce nedejchám,
sám se svojí vinou, už nikdy nechci jinou, už asi nedoufám.
Přidat komentář
Vypsat všechny (1)