Stojí paní lehká jako věchýtek holubí peří ve vytahaným svetru rukama mává jako malej andílek v horkých dlaních jarního větru A banda dětí s paní učitelkou odkojený hamburgrama a každodenní telkou dívají se na to – oči dokořán „Tohleto je život!“ – křičí na ně pán
Tohle není realita virtuálního původu tohle není realita virtuální to je skutečné, skutečné
Na náměstí v Plzni zavřeli nám věž napsali to v novinách a nebyla to lež a teď další na řadě budou naše dráhy vlaky, mosty, koleje lákaj sebevrahy taky –jéjéjéjé „Jaký je to pocit, když nezůstane nic?“ zeptal se pán dětí a ty neví, co říct Nebavte se na ulici s neznámými pány na to, co je život, musíte přijít sami
Tohle není…
Uletěla paní lehká jako věchýtek holubí peří ve vytahaným svetru uletěla paní jako malej andílek v horkých dlaních jarního větru Zábradlí věže – vysoko vysoko kamenná dlažba – hluboko hluboko nejasný horizont – daleko daleko tohleto je život – tohle není naoko
Tohle není… |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.