On vždycky rád měl svý toulání v knížkách i po hvězdách toulal se rád znovu a bezpočtukrát pro to, co toulkou jen zavání všechno rád odevzdal lásku i čas jen aby nic nepropás je zasutej spí v nás je obutej na chvíli jen zhas.
Návyk na toulání to je dar a chvění pak jdeš lepit díry svejch lodí holení dáš stát teď svítíš jak novej a lítáš zas cítíš i v slovech jak svítaj když s toulkou, svou holkou se vítáš sám.
On v sobě zůstal dál tulákem i když ho léčili z ústavních bran vyšel zas jen narkoman on v sobě je sluncem za mrakem co zašlo na chvíli předstírá klid aby moh v pravej čas jít teď zasutej spí tam je obutej já ho taky znám.
Návyk na toulání to je dar a chvění pak jdeš lepit díry svejch lodí holení dáš spát teď svítíš jak novej a lítáš zas cítíš i v slovech jak svítaj když s toulkou, svou holkou se vítáš sám. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.