(B. Ondráček / Pavel Vrba) 4:08
Hana Zagorová
Slyším v sobě stovky zvonů a tep mívám zvýšený, když ve vzduchu je náhlé loučení.
Vím, že v pláči neutonu, až srosteš s dlážděním, nemluv gestem ani slovem. Já se těším na to nové, co mě na jinou promění.
Náhlá loučení, ta váží se k mým šátkům na mávání. Náhlá loučení jsou nápisem na zdi příštích rozhranní.
Náhlá loučení jsou mým příslibem příštích dnů a nadějí. Náhlá loučení jsou klíčenkou, co ztrácím v loňských závějích.
Nosím v sobě dávnou minu,
která čeká na svůj čas, svým tikáním je srdci podobná.
Náš den stejně po dni plynul, jen šedé napospas. V loučení vždy zvoní hrana, moje mina časovaná touží vybuchnout, nechce nás.
Náhlá loučení, ta váží se k mým šátkům na mávání. Náhlá loučení jsou nápisem na zdi příštích rozhranní.
Náhlá loučení jsou mým příslibem příštích dnů a nadějí. Náhlá loučení jsou klíčenkou, co ztrácím v loňských závějích.
Náhlá loučení jsou mým příslibem příštích dnů a nadějí.
Náhlá loučení jsou klíčenkou, co ztrácím v loňských závějích. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.