Zas jednou za sto let, je můj podmořský svět jako krasohled.
Dnes naposled!
Zas dýchám z plných plic, jsem vítr plachetnic, jestli zmizíš, tak nebudu už nic.
Už nic!
ref: Den potápí se níž. Svému konci blíž, blíž. zmisíš-už se nevrádíš!
Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí, co mě provází! Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí, co na východě vychází...zapadá!
Zas jednou za sto let, je můj podmořský svět jako krasohled.
Dnes naposled!
Zas dýchám z plných plic, jsem vítr plachetnic, jestli zmizíš, tak nebudu už nic.
Už nic!
ref: Den potápí se níž. Svému konci blíž, blíž. zmisíš-už se nevrádíš!
Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí, co mě provází! Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí, co na východě vychází...zapadá!
mezihra
Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí, co mě provází! Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí, co na východě vychází...zapadá! |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.