Dávno už v polích ztichnul pokřik vran v měsíční záři vločky poletují tu a tam to jednou večer přišla paní zima pozeptat se, co a jak se mám
Dřevěný teplo voní po trámech nechal jsem vodu ohřát na čaj, na grog, na kamnech pak v rohu u skleničky, začalo se zpívat o tom jak dřív bylo líp
R: asi už stárnu nebo hloupnu snad Já jsem měl maovky a Wolkera rád A než jsem šel s holkou řek jsem stokrát snad Jak je mi milá, něžná, hezká a jak bych chtěl ji mít rád
Najednou všechno se to zvrtlo tak na pramen žába sedla a na helmy černej pták a já si myslim že na tenhle podivnej svět asi nepatřim
Jen ta má sázava mi občas vrátí chuť se smát někdy se zastaví tam přítel, děvče, kamarád pak v rohu u skleničky zpíváme si o tom jak dřív bylo líp
R: .......
Dávno už v polích ztichnul pokřik vran ....... |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.