Láska nevymírá nikdy po přeslici, něčí král vždy sténá na šachovnici a s ním se prostě naplnil lovestory čas Jako dům, který svůj lesk časem ztrácí, tichej jukebox mrtvá skříňka hrací, která stářím na vždycky ztratila hlas
Z jemného přediva snů měl ten dům kdysi podkroví upředené Okny tam vítr tiše přinášel zlatý déšť a s ním všechny vůně z ráje, znamení spiklenců a ten kdo zná je,závidí milencům
jak zvláštní jsou všechny výsady mládí jak snadné je věřit, že není co ztratit – co říct, co na to říct
Marné je milencům po setmění říkat něco v tom smyslu, že časy se mění Kdo ti uvěří a kdo ti o to stojí To nemá cenu líčit, jak to bolí, když se objeví krepovej čert Ten zrnko písku vloží do soukolí a dál to znáš, dál je to vždycky stejný, tak to začíná, někde zkrátka se objeví ta první trhlina Už to dlouho nepotrvá,děj dostane spád Lásce času moc nezbývá,někdo už přestal mít rád S tím nic nenaděláš,tohle nepředěláš
Láska nevymírá nkdy po přeslici Něčí král vždy sténá na šachovnici a s ním se prostě naplnil lovestory čas. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.