Celý čtyři století, příběh Romea zná svět,
jen se svojí Julií žil lásku jak má bejt.
I nám to hezky začalo, do řeči sme se prostě dali,
byla si tak krásná, tebe Kapuleti adoptovali.
Myslel sem, že je to navždy, navěčnost krát dva,
nechtěl sem hrát na pravdu, nedráždi rukou lva.
Jenže najednou to cejtim, sevřelo se mi břicho,
teď nebude to dej mi pusu, čim porušiš ticho.
Prej je tu ještě někdo, kdo jednou chce ti řikat ženo,
předpověď se mění, nad Veronou zataženo.
Tak sem asi druhej, to teď asi letí,
lepší je bejt druhej, než třetí.
Lži jsou jako déšť a už zase prší.
Lži jsou jako déšť a už zase prší.
Lži jsou jako déšť, co zkrz na zkrz tě promočí,
jel jsem ve vlaku důvěry kde nebyl ani průvodčí.
Tvoje tvář je krásná, na všechny se směje,
řekneš mi to nejde, zavolám ti a už zase leje,
a proti týhle vodě vážně nemůžu tě chránit,
chceš bejt s někym jinym, nemůžu ti bránit.
Když jsme byli spolu, mělo to silný stránky,
teď slyším už jen: "Vstoupili jste do hlasový schránky".
Já nejsem žádnej Romeo a Shakespeare to ví,
to co uměl jeho inkoust prostě moje srdce numí.
Vim bojovat bych měl proti všem a všemu,
vážně chci tě moc, ale za jakou cenu.
Lži jsou jako déšť a už zase prší.
Lži jsou jako déšť a už zase prší.
Já vim, že sem se nezeptal, jestli sem tu jediný,
snad´s mi ani nelhala, bylo to tak nevinný,
jenže nevinný lži nejsou, jako nejsou suchý slzy,
můžeš s nima ublížit a pak tě to mrzí.
Lži jsou jako déšť a už zase prší.
Lži jsou jako déšť.
Lži jsou jako déšť.
Lži jsou jako déšť a už zase prší.
Přidat komentář
Vypsat všechny