Mám takovej pocit, že voda v řekách stojí Že se prostě do našeho města přitýct bojí Přinesla by špatnou zprávu že se něco stalo Něco co se kdysi ještě odvrátit dalo
Přehrada na horním toku zadržuje vzpomínky Do mozaiky současnosti chybějí už kamínky Pomalu se potápí to naše malý plavidlo Protože jsme porušili sdělovací pravidlo
Posledních pár měsíců sme spolu skoro nemluvili O společných touhách, dlouhý noci neprosnili Jsme jak lidi z Kmotra, co držej zákon mlčení Se svýma pocitama uvnitř těla věznění
Komunikace....je to slovo tajný I když máš třeba pocit, že je to furt stejný Upravil mbych přísloví na prakticky vzato Mlčeti stříbro a mluviti zlato
Tenhle text je v podstatě nad poměry banální To, co se s námi stalo, je naprosto normální Byli jsme dva mladý lidi co neměli rádce a jejich záliby byli , práce a práce
A k práci se pak dostavila pozvolna samota Jo, velkej počet mlýnů unavil i Dona Quijota A se samotou se už v duši začla šířit prázdnota Třeba se to ještě zlepší v čekárně na Godota
Jak v pokoji velkym jenom čtyři na pět metrů Můžou dva lidi dělit tisíce kilometrů Stejně je to zvláštní, jako kdyby jsme se neznali... Na vzdušný dálky hypotéku už sme platit přestali
Nastoupila jsi do auta ,přetrhala všechny pouta Na rozloučenou hrách nasypala si do kouta A už mi tě odvážejí desítky koní Neptám se už na budoucnost, vi, že už je po ní |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.