Když okna první elektriky poslala známé cukrbliky záclonám mého pokoje a úsvit přišel stisknout kliky - tak po klávesách harmoniky šly tóny. Dělat rozbroje.
Pod střechou kdosi hrál. Někdo se tomu smál, zatímco jiný dostal vztek. Tak či tak každý den hlásil se refrénem: "Já dnes mám vanu plnou fialek mám vanu plnou fialek mám vanu plnou filalových fialek."
Tak chodilo to každé ráno A někdo říkal "Nevídáno, ať se ten chlápek pobaví." Další však říkal svojí ženě: "Dost divný přístup k hygieně - vždyť připraví se o zdraví."
Nahoře zatím hrál dotyčný klidně dál - všem nájemníkům ve spolek. Jak přání "Zlomte vaz" nám předával svůj vzkaz: "Já dnes mám vanu plnou fialek mám vanu plnou fialek mám vanu plnou filalových fialek."
Postupně se všem zalíbilo budit se písní, zvlášť když lilo s harmonikou tahací. Začli jí říkat akordeon já říkala Alain Delon tomu kdo bydlel v oblacích.
Už se to stěží někdo doví kdo tenkrát bydlel mezi krovy starého domu v Karlíně. Odešel prostě jednou k ránu, z bytu co nikdy neměl vanu a voněl nejvýš po víně.
Tím co nám tady hrál nás vlastně obelhal řekli si všichni ve spolek. Já v špatném počasí však dodnes zpívám si: "Já dnes mám vanu plnou fialek mám vanu plnou fialek mám vanu plnou filalových fialek." |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.