Se třemi slepci v bufetu. Dojídám chladnou kotletu a oni pijí teplá piva. A jeden šeptá, jiný kývá... Snad se tu radí odjakživa. Proč ale právě tu ? Se třemi slepci jsem tu sám. Výčepní zmizel bůhvíkam. I světlo dne se valem ztrácí. Jen ti tři v černých baloňácích jsou jako soudci v plné práci. Anebo je to klam ? Kdo si to troufne rozhodnout ? Snad skutečně byl svolán soud a Spravedlnost, zcela slepá, mě přišla vyslechnout.
Před těmi slepci v bufetu ze svého srdce vymetu, jak z koutů nevětraných skříní, svou závist, která dosud špiní. Zrazené lásky. Krádež dýní. A spoustu úletů... Kdo o mně může rozhodnout ? Jedině neúplatný soud. Jen Spravedlnost, zcela slepá. Tou dám se vyslechnout.
Já těm třem slepcům v bufetu, strohém jak země sovětů, dám zvážit všechno - byť to bolí. Vtom jeden o pult třískne holí. "S pívem jsme na dně!", zahlaholí, "V tomhle se nepletu!"
Tak pravil neomylný soud. A z pípy zase teče proud... Jo, Spravedlnost, i když slepá, se musí poslechnout. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.