Richard Müller
Ve zdejší čtvrti, pod plynárnou očekávání rychle stárnou. A tomu, kdo nic nečeká je líp se vyhnout zdaleka. Já se však, věř mi, nevyhýbám. K mým nenapravitelným chybám patří to, že mě nebolí Hledat tě - ať jsi kdekoli.
Zástupy žen jdou tam a zpátky a přecházejí křižovatky ... Která má Bože, která z nich nějaké tahy ve tvářích ? Kdo pozná z vody kalných louží, že ptáci ještě nebem krouží ? Kdo nevzdal se a zápolí ? Jsi to ty. Někde. Kdekoli.
Pudr a rtěnka místních značek a obnošený utíkáček, návaly ranních tramvají…
Copak tě navždy utají? Ve sklonu šíje nebo v hlase snad něco náhle zablýská se jak hvězda, spadlá do polí. A může to být kdykoli.
Dost často stojím na nároží. Ani to nejběžnější zboží nestojí asi o moc míň. Až půjdeš kolem, jen se zmiň, že ani tady, pod plynárnou, očekávání nezestárnou. Snad nám to osud dovolí. I já jsem vlastně kdekoli. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.