Kreslí můj stín hebká stěna bílá můj tichý dům na náměstí bůh ví čího jména
zvuk dveří prastarých a okenních rámů když nocí déšť rozezní prozradí svá tajemství v půdách zamčená
až vítr rozhoupá zvon dávno po klekání pak stíny starců vypráví o písni složené z těch tónů
ten hlas mi do spaní svůj refrén vplétá a já ho zpívat smím stejný sen už dlouhá léta mám a zní mi hlavou dál i když noc odchází
v den kdy harfy budou znít možná že nebudu chtít dál v den kdy zbyde jenom stín kdo do snu mi tu píseñ hrál už vím
snad se budu trochu bát opustit svůj dům pochopím jak zní tichý noční chór všech stínů
ten hlas mi do spaní svůj refrén vplétá a já ho zpívat smím stejný sen už dlouhá léta mám jak pevnou skálou hnout a zbavit se všech pout
v den kdy harfy budou znít možná že nebudu chtít dál v den kdy zbyde jenom stín kdo do snu mi tu píseñ hrál já vím
v den kdy harfy budou znít možná že nebudu chtít jít dál v den kdy zbyde jenom stín a na bílé zdi bude svůj ráj mít
světlo a stín až jednou přijde pravý čas tam láska čeká nás |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.