Oženil prý se jeden vdovec starý,
namluvil si on děvče krásný, mladý,
ale ona ho ráda nemývala,
za jinýma se dívala.
A tak ji starý zavřel do komory,
aby jí krásný chlapci neviděli,
pusti mě starý, pusti mě z komory,
hlava mě velice bolí.
Pootevři si ženo má okýnko,
ochlaď si svoje rozpálené líčko,
ona si rázně okno otevřela,
deset plotů přeskočila.
Ten jedenáctý ze samého trní,
a za ním stálo její potěšení,
tak si tak dlouho oni povídali,
až kohouti zazpívali.
Kdes ženo moje, kdes tak dlouho byla,
že si si svoji sukni zarosila,
šla sem můj starý, šla sem do kostela,
za tebe sem se modlila.
Modlila sem se za staré šediny,
aby už dlouho na světě nebyly,
lepší je spáti s mládencem pod hruškou,
jak ze starým pod poduškou.
Mladý si lehne podle mého líčka,
a štěbetá tak jako vlaštovička,
starý si lehne podle mého boku,
počítá kolik má roků.
Lepší je spáti mezi kamenama,
jak ležet ze starým pod peřinama,
a lepší s mládencem spávat pod jabloní,
jet jako na vraném koni.
Nežeňte se když ste už vdovci starý,
neberte si dívenky krásný, mladý,
a nezavírejte je do komory,
(utečou stejně potvory!) 4x
Přidat komentář
Vypsat všechny