Stojí paní lehká jako věchýtek
holubí peří ve vytahaným svetru
rukama mává jako malej andílek
v horkých dlaních jarního větru
A banda dětí s paní učitelkou
odkojený hamburgrama a každodenní telkou
dívají se na to – oči dokořán
„Tohleto je život!“ – křičí na ně pán
Tohle není realita virtuálního původu
tohle není realita virtuální
to je skutečné, skutečné
Na náměstí v Plzni zavřeli nám věž
napsali to v novinách a nebyla to lež
a teď další na řadě budou naše dráhy
vlaky, mosty, koleje lákaj sebevrahy
taky –jéjéjéjé
„Jaký je to pocit, když nezůstane nic?“
zeptal se pán dětí a ty neví, co říct
Nebavte se na ulici s neznámými pány
na to, co je život, musíte přijít sami
Tohle není…
Uletěla paní lehká jako věchýtek
holubí peří ve vytahaným svetru
uletěla paní jako malej andílek
v horkých dlaních jarního větru
Zábradlí věže – vysoko vysoko
kamenná dlažba – hluboko hluboko
nejasný horizont – daleko daleko
tohleto je život – tohle není naoko
Tohle není… |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny