Jednou…jednou…jednou…jednou…
O svou lampu Aladin přišel vinou své ženy a pak běhal po poušti vzteky skoro šílený pro ztracená přání, která nestačil si přát rozum vztek mu zatemnil jako nečistý pařát a vzápětí co se vrátil domů - svoji ženu zabil
Jednou…jednou…jednou…jednou…
Jaká doopravdy je tisící prvá noc krásná dcera vezíra tiše volá o pomoc napůl senilní sultán misogyn a sadista ani kata nebudil v noci méně půli sta stačil, nežli umřel na syfla, Šeherezádu zabít
Jednou…jednou…jednou…jednou…
Kolik hrůzy ukrývá každá milosrdná lež na kořenech příběhů které bez dechu si čteš a ty nejkrásnější z nich z doby temné jako noc básníci a snílkové než odešli na věčnost na kamení Rajské zahrady postavili Slovem
Jednou…jednou…jednou…jednou…
Když zachráníš motýla jako zachránil bys svět krásná slova nahradí co netřeba vyprávět a že někdy chce se řvát a nikde ruce na pomoc jenom slova přichází jako léky na nemoc že dobré skutky byly, jsou a budou vzácné jako šafrán |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.