Sto roků
Zich, Karel
Vzpomínání (2004)

Sto roků samoty za sebou mám
někdy zdá se mi, že je to víc
lásky odletí, žiju dál.
Hříčky a bonmoty nazpaměť znám
cestou po zemi přesto chci říct
v příštím století rád bych hrál.

Hrál bych rád
rád sám sebe dal
roli svou směšnou výstřední.
Hlediště není světové
však úsměv cenní na nové.

Óoóo, sto roků samoty znovu bych bral
kde je Romeo, asi šel spát
herci odejdou k ránu sem dál.

Sto roků samoty musím se smát
někdy zdá se mi, že je to víc
ženy odejdou jiným hrát.
Sto roků samoty žil bych zas rád
kde je Romeo, ten šel už spát
herec může jen sebe dát.

Hrál bych rád
rád sám sebe dal
roli svou směšnou výstřední.
Hlediště není světové
však úsměv cenní na nové.

Óoóo, sto roků samoty znovu bych bral
co je s Julií, asi šla hrát
lásky odejdou, svět jde dál.