(Vladimír Popelka / Pavel Vrba) 3:18
Hana Zagorová
Pár nahých dnů, větrná pláž k spáleným zádům to náleží k pobřeží i s ním. Pár nahých dnů, čas, co byl náš podléhá řádům. Konečný, netečný je, vím.
Říkám si Hani, Hani, patří k tvému létu, zmizí s bronzem z myšlení. Zas jantar slíbí všem blondýnám. Změní se Hani, Hani, v pouhou siluetu, nové dívky odmění. Hani, nebuď jak malinká.
Já odjíždím a v dlani mám kamínek s dírkou. Hrad pískový hotový je, vím. Já odjíždím. Že se teď zdám jako spadlé pírko loučení nezmění, co s tím.
Říkám si Hani, Hani, patří k tvému létu, zmizí s bronzem z myšlení. Zas jantar slíbí všem blondýnám. Změní se Hani, Hani, v pouhou siluetu, nové dívky odmění. Hani, nebuď jak malinká.
Říkám si Hani, Hani, patří k tvému létu, zmizí s bronzem z myšlení. Zas jantar slíbí všem blondýnám. Změní se Hani, Hani, v pouhou siluetu, nové dívky odmění. Hani, ach. |
|