(B. Ondráček / Pavel Vrba) 3:16
Hana Zagorová
Vy časy svítivý, vy krásně hloupý,
z vás, co zůstává.
V paměti zálivy, kam smí jen vstoupit
dávná únava.
Všech dějů sloučení,
těch nejtajnějších i těch bláznivých,
jak důlek v trávě trvání mívá.
Svou srstí stříbrnou se vítr lísá
k dívčím zátylkům,
když v lásce ustrnou
tak prázdno v mísách najdou za chvilku.
Bylo to nádherný, však příliš krátký,
záchvat smíchu mám,
když slyším šlágr, co vo tom zpívá.
Proč já, dáma s titulem
a s diplomem červeným,
tak v barvách a plynule
já vám tu svlíkám soukromí.
Vím, byl jste tu minule,
sám u piva bez pěny,
sám s náladou na nule
v tý kleci smutku drátěný.
Období zkouškový nám sílu sbírá,
záda kulatí,
a když jsme hotoví, tak dávná víra
má tvar záplaty.
Šustíme knížkama a neumíme
žít, jak žít se má,
ten, kdo víc chápe,
smutnější bývá.
Někdy i pláčeme a to, co známe
nás moc nebaví,
jak hrát si s plamenem,
když talent máme pálit přístavy.
Nám roční údobí čas nějak poplet
léto se zimou, proč jinejm zbejvá,
to, co nám schází.
Proč já, dáma s titulem
a s diplomem červeným,
tak v barvách a plynule
já vám tu svlíkám soukromí.
Vím, byl jste tu minule,
sám u piva bez pěny,
sám s náladou na nule
v tý kleci smutku drátěný.
Přidat komentář
Vypsat všechny