(Tomáš Harant / Lukáš Hrabal)
Hana Zagorová
Přišel jsi ke mně bez pozvání –
Jak rozpálená střela
Co právě našla cíl
I když se chvíli nevracíš
Tvou vůni nedokážu smýt ze svého těla
Věk planých přelétavých vánků
Které jen vlasy rozčeří
Už je ten tam
A já se ptám
Proč dál mě neunáší
Jak zalétnuté pápěří
Kde ses k čertu vzal
A co jsi vlastně zač?
A kdo ti právo dal
Nestát opodál
Poznat můj pláč?
Život mě houpal, byl to příboj
Měl barvu jantaru
Sám Bakchus hrával, hrával
Na moji kytaru
Pak jsi mě říznul jako nůž
Tak nádherně to bolí
Nechoď pryč nikdy už
A přisyp do té rány trochu soli
Když ti šeptám purpurová slova
Co mi vždycky byla k smíchu
Já připadám si jiná
Píseň, co nezačíná
Píseň, která nekončí
A nepřekáží tichu
Planetou točíš v protisměru
A trháš moje vteřiny
Jako cukrovou vatu
S lehkostí opiátu
Procházíš mým labyrintem
Jsi zloděj bez viny
Kde ses k čertu vzal
A co jsi vlastně zač?
A kdo ti právo dal
Nestát opodál
Poznat můj pláč?
Život mě houpal, byl to příboj
Měl barvu jantaru
Sám Bakchus hrával, hrával
Na moji kytaru
Pak jsi mě říznul jako nůž
Tak nádherně to bolí
Nechoď pryč nikdy už
A přisyp do té rány trochu soli |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny