(Drahoslav Volejníček / Jan Růžička) 2:40
Hana Zagorová - 1968
V pokoji visí obraz smutný slečny, má ruce v klíně, oči neskutečný, plamínek rtů, ten zhasl od líbání, postel a židle, život k uzoufání.
Jen černej kocour hlídá den a barvou je mu podoben.
V pokoji visí obraz smutný slečny, spálený oči, slzy přebytečný, na dveře dávno nesáhla už ruka a hlava sotva vydrží ta muka.
Á, jen černej kocour hlídá den a barvou je mu podoben.
Dny letí za sebou jak hejno labutí, proč jejich křídla zebou, proč stojím bez hnutí,
já za ten týden zvadla, co čekám u dveří a pohled do zrcadla mě znovu udeří.
Já dobře vím, ten obraz smutný slečny, že jsem to já a moje nářky věčný, plamínek rtů, co po líbání prahne, když večer na kliku samota sáhne.
Á, jen černej kocour hlídá den a barvou je mu podoben. Jen černej kocour hlídá den a barvou je mu podoben.
Jen černej kocour hlídá den a smutek padá jako kmen. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.