(M. David / V. Kopta) 3:40
Hana Zagorová a Dagmar Veškrnová
HZ: Byl večer podzimní
a mně se nechtělo spát a nebyl vůbec lásky čas. A možná jsi byl s ní a tehdy začal jsi mi lhát, proč uzavřel se kruh kolem nás.
Já byla naivní, svět se mi za zády smál, chtěla jsem vědět hned, kdo rozdělil nás.
Byl večer podzimní a v tom se zázrak stal, když ve sluchátku ozval se hlas…
DV: Ahoj, jak se máš?
Že se vůbec ptám! Nejsem na tom líp a černý svědomí mám, bodá jako nůž. To ty snad pochopíš, že já a tvůj muž… Teď to víš!
obě: Hrály jsem si na pravdu chvíli
a chvíli bylo slyšet jen pláč. Nám dvěma vážně došly už síly a smál se jenom falešnej hráč.
HZ: Byl večer podzimní
a já se přestala bát té hory prášků na spaní. Možná jsi byl s ní, to se nemělo stát a zbylo jenom pousmání.
DV: Já byla naivní
a už jsem nemohla lhát. Ten román by mě zlámal vaz. Byl večer podzimní a mně se nechtělo spát a nejen proto se mi třás hlas.
obě: Hrály jsem si na pravdu chvíli
a chvíli bylo slyšet jen pláč. Nám dvěma vážně došly už síly a smát se měl jen falešnej hráč. A smát se měl jen falešnej hráč. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.