(Karel Vágner / Pavel Žák) 2:25
Hana Zagorová
Chodila jsem po lukách, krásně volná, krásně bosá, bez prstýnků na rukách, jen v košilce lehoučké.
Tráva byla vysoká, do pasu mě myla rosa. Odemkla jsem tajný práh pohádkové země své.
Byl modrý letní krásný den a v trávě senzační, jak nádherný a živý sen, potůček průzračný.
Mě chvíli nad tím zázrakem tál v očích dík i pláč, když pila jsem z něj polibkem, on šeptal není zač.
Potom slunce začlo hřát, prozářilo každou chvilku, modré ticho bez lidí,
sametové louky, pláž.
Já lehla jsem si do trávy a zanevřela na košilku, vždyť jsem v tajné zemi své, všude kolem lesů stráž.
Má louka snů je pohádkou, můj ráj, kde jsem jak v snách, tam žádné cesty nevedou a nejsou na mapách.
V té krásné zemi zázračné, o které já jen vím, já v trávě rosou stříbrné tě jednou políbím. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.