Přítel splín
Zagorová, Hana
Já? (1998)

(Michal David / Michal Šobr) 4:10

Hana Zagorová

Mám svůj splín.
Je jak růže z pouti, mříže z proutí,
ránem mým bolavým se plíží jak harlekýn.

Přítel splín je teď vším, co zbývá.
Když noc zívá, znám tvůj stín,
studený a prázdný jak manekýn.

Mám chuť mámivou
běžet za tebou, půlnočním mořem plout,
doufat v návraty, věřit v já a ty.
Tvůj stín zas obejmout.

Přítel splín moji svíčku zháší.
Je to k pláči.
Vlídný splín jako sýček
létá ránem posedlým.

Mám chuť mámivou
běžet za tebou, půlnočním mořem plout,

doufat v návraty, věřit v já a ty.
Tvůj stín zas obejmout.

Mám chuť mámivou
běžet za tebou, půlnočním mořem plout,
doufat v návraty, věřit v já a ty.
Tvůj stín zas obejmout.

Přítel splín své sny spřádá.
Ránem mým raněným půjdu…
s ním.