Hana Zagorová
Už dlouho se mi zdáš.
Už si tě dlouho sním
s očima dokořán,
ať nespím nebo spím.
Znám hlas tvůj i tvůj smích
i kytku co mi dáš,
tvé hříšky, barvu očí,
i svoje jméno máš.
Tak dlouho jdem si vstříc
Ttak dlouho se mi zdáš,
až ve mě stále víc
se živou láskou vstváš.
Vždyt s tebou prožívám
tak živí lásky proud,
že mi prostě musíš,
už musíš oživnout.
Už tě nechci lásko snít.
Už tě nechci lásko snít.
Chci tě potkat, sevřít, žít
a na ulici políbit.
Už si nechci lásku zdát.
Už si nechci lásku zdát.
Chci se o ni bát a prát
a do svítání v deští stát.
Poslouchat štastná
slovíčka krásná.
Láska je sen všeh snů,
elexír básníku.
Vždyt láska beze snů
je ptát co křídla ztrácí.
Ale když dlouho sníš
a čekáš světla zázraků
zůstáváš sám
jen s tou láskou z oblaků.
Už tě nechci lásko snít
Už tě nechci lásko snít
Chci tě potkat, mít a žít
a na ulici políbit.
Už tě nechci lásko snít
tahleta je báječná.
Smím se líbat, smát a žít
a s láskou, co je skutečná. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny