(B. Ondráček / Zdeněk Borovec) 3:07
Hana Zagorová
Kdo ví, ty neznámý, když dobrou noc tma šeptá mi, kdo ví, kde usínáš a s kým? Když knížku dočítám a koukám ven, jak prší tam, kdo ví, kde usínáš a s kým?
To není fér, že blíž tě nemám znát. Jak vlastně vypadáš se ptám? Kdybys tu byl, snad měl bys mě i rád, tak proč jen nehledáš mě sám?
Kdo ví, ty neznámý, když sen má víčka omámí, kdo ví, kde usínáš a s kým? Když svícen zhasínám, tak ptám se jak dny běží nám, kdo ví, kde usínáš a s kým?
To není fér, že stále nemáš čas.
Vždyť stačí telefon jen vzít. Nač voláš té, jež získala tě snáz a možná netouží tě mít?
Kde bloudíš? Kam’s to šel? Že’s mě míjel, nenašel... Můj pokoj má sto vůní a moh’s tu se mnou být, kdybys chtěl.
Kdo ví, ty neznámý, když dobrou noc tma šeptá mi, kdo ví, kde usínáš a s kým? Když knížku dočítám a koukám ven, jak prší tam, kdo ví, kde usínáš a s kým?
To není fér, že stále nemáš čas. Vždyť stačí telefon jen vzít. Nač voláš té, jež získala tě snáz
a možná netouží tě mít?
Kde bloudíš? Kam’s to šel? Že’s mě míjel, nenašel... Můj pokoj má sto vůní a moh’s tu se mnou být, kdybys chtěl. |
|