Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená
Ty už jsi taková, ty už jsi taková
A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů
Co tě znám jsi byla vždycky holka zkažená
Nejdřív jsem jenom koukal
Potkal jsem tě k ránu bylas´ víla kožená
Střelák se s náma houpal
A na mostě položím tě na chodník
Slunce už světlo stříká, je dost kosa - Slávie až v sedum votvírá
Já chci ti dát - co v sobě mám, nechci se ptát kdy umírám
A teď to mám chci s tebou spát, protože voníš a je listopad
Půjdem asi ke mně, světlo píchá do vočí
Víla se rozesmála
Přimhouřená země - řasy, rty a obočí
Jsi broučku jedna z mála
V malým bytě stojí starý kanape
A sto let mlčí jako v hrobě
Ať nám vleze na hrb každej kdo to nechápe
Já chci ti dát - co v sobě mám, nechci se ptát kdy umírám
A teď to mám chci s tebou spát, protože voníš a je listopad
Já chci ti dát - co v sobě mám, nechci se ptát kdy umírám
A teď to mám chci s tebou spát, protože voníš a je listopad
Co tě znám jsi byla vždycky trošku zkažená
Dřív jsem to jinak chápal
Dva tisíce nocí s někým jiným ložená
Špatně to nes tvůj brácha
Nevím kde jsi teď, a tak ti zavolám
Trochu tě chci a nepospíchám
Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru
Běží liška k Táboru, nese pytel...
Ty jsi tak zkažená, ty jsi tak zkažená
Ty už jsi taková, ty už jsi taková
A voníš a voníš, mi voníš - v tom je ta potíž - hů
MAKLAKLAKATAPÁ |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny