Brouk
UDG
Štěkat do boudy (2000)

Neslyším uši zacpané, tak trochu zpomalím a ztiším krok,
v hlavě mi z toho zůstane hodně velikej a šedivej brouk.
Přemýšlím tak jako najdenou jeestli stal sem se tím co dávno už máš,
chci sehrát scénu dojemnou, ta se však usmíváš a dárek mi dáš.

(R):
Já vím už nesmím couvat,
chci rozetbnout pouta co spojují nás.
Jen já vím jak silná pouta
jsou tvoje oči, vlasy a hlas.

Životem od vztahu ke vztahu, cejtit se zbitej jak zmlácenej pes,
nový vztah končit na prahu, nádherné včera a odporné dnes.
Každý si někdy připadá, že špatná je cesta po které šel,
já jsem jen muž a tak mě napadá, jsi-li to ty co jsem vždycky chtěl.

(R)