Plujeme tiše, kam, nikdo neví. Z neznámé říše zpíváme zpěvy.
Ze hlubin země, z tajemných skrýší tryskáme vzhůru v půlnoční tiši. Přes strmé břehy, kol skal a lesů letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvějí pod naším skokem. V šíleném reji letíme tokem.
V krajině rovné, v klidu a míru hltáme pěny divokých vírů. Sonáty svojí andante hráme, na vlnách svých je ukolébáme.
Dech širých plání vášně nám hasí. Do vod se sklání bohaté klasy.
V jezeru tichém šeptáme s břehy. Zjasněné nebem, plny jsme něhy. Noci když jasné lehnou si v kraji, stříbrné hvězdy s námi si hrají.
Touha však stará po dávné pýše v srdci nám hárá, žene nás výše.
Neznámé ruce v oběť nás berou, přitisknou k sobě na hruď svou šerou. Mračný naš koráb vichřice ženou, ztemněla přída šedivou pěnou.
Letíme prudce zvířeným nebem, sraženy v půtce ohnivým hřebem.
V rachotu hromů, skuhrání bouří padáme dolů ve mračen kouři. V tisíci slzách stříkáme kolem, zničeny pádem, zlomeny bolem.
Šedivým hávem skryje nás země. V objetí tmavém tiskne nás jemně.
V půlnocích šerých, ve tmavém koutku čekáme dotek čarovných proutků. Čekání zvolna v spánek se mění, o taji sníme znovuzrození. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.