Rubáš mrazu obchází krajinu Vkrádá se do hloubky lesa První zmrazí spadané listí podzimu Dál mezi stromy pokračuje jeho cesta
Les svažuje se stále víc do hloubky Bezedný jako trychtýř Pomalu kráčím opadanou alejí Zbídačený, opuštěný rytíř
Jeho knihy jsou kůra starých stromů Denně obchází kolem nastražených pastí Mnohokrát je jeho bledá pleť Zbarvena rudou krví
Ale skryta pod chomáči vlasů a vousů - poustevník
Tlusté stromy, podmáčené kořeny Mezi křovinami vidím chatrč Prolámaná okna, komín zbořený Přesto obydlená poustevníkem
Mlčky sedí, nechává do sebe vstoupit mráz Vůbec nic nevnímá Pustý, jak větrem ošlehaný sráz Náhle však Krista proklíná:
"Ta bestie už zcela strhla lid Odvráceni od přírody, odvrhli vláčnost Už navždy ztratili cit Šum stromů, deště, vnímat přírodu"
Popadne náhle kus masa Sušené maso lesní zvěře trhá zubama Zahalen do přírodních cárů Vdechuje vítr, rubáš mrazu |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.