Jede jede rytíř, jede do kraje
Nové dobrodružství v dálce hledaje
Neví co je bázeň, neví co je strach
Má jen velké srdce a na botách prach
Jednou takhle v neděli, slunce pěkně hřálo
Bylo kolem poledne, když tu se to stalo
Panáček uhodí pěstičkou do stolu:
Dosti bylo pohodlí a plnejch kastrólů!
Ještě dneska stůjcostůj musím na cestu se dát
Tak zavolejte sloužící a dejte koně osedlat!
Ale milostpane! spráskne ruce starý čeledín
Ale pán už sedí v sedle a volá s nadšením:
Má povinnost mi velí pomáhat potřebným
Ochraňovat chudé, slabé, léčit rány nemocným
Marně za ním volá stará hospodyně:
Vraťte se pane, lidi sou svině!
Ale sotva dojel kousek za městskou bránu
Z lesa na něj vyskočila banda trhanů
Všichni ti chudí, slabí, potřební - no chátra špinavá
Vrhli se na něj a bili ho hlava nehlava
Než se stačil vzpamatovat, bylo málem po něm
Ukradli mu co kde měl a sežrali mu koně
Vzhůru srdce! zvolá rytíř, nekončí má pouť
Svou čest a slávu dobudu, jen z cesty neuhnout!
Hle, můj meč! (a zvedl ze země kus drátu)
A zde můj štít a přílbice! (plechovka od špenátu)
Pak osedlal si pavouka, sed na něj, řekl Hyjé!
Jedem vysvobodit princeznu z letargie
A šíleně smutná princezna sotva ho viděla
Vyprskla smíchy a plácla se do čela
Začala se chechtat až jí z očí tekly slzy
To je neskutečný, volala, jak jsou dneska lidi drzý!
O mou ruku se chce ucházet tahle figůra
Hej, zbrojnoši, ukažte mu rychle cestu ze dvora!
Tak jede malý rytíř svojí cestou dál
Hlavu hrdě vzhůru - on svou bitvu neprohrál
I když král ho nechal vypráskat a drak mu sežral boty
A děvka z ulice mu plivla na kalhoty
Ve světě kde jsou lidi na lidi jak vlci
Zůstává rytířem - ve svém srdci
Jede jede rytíř, jede do kraje
Nové dobrodružství v dálce hledaje
Neví co je bázeň, neví co je strach
Má jen velké srdce a na botách prach |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny