Říkanka
Totální nasazení
Stínohry (1996)

Jsme zahalený, nikdo nás nevidí.
Jsme pokrytý, jsme oškliví,
jsem za oponou, kterou prosvítá
naše nepřítomnost, jsme odnikud.
Jsme hlasy mrtvých, které zpívají,
jsme smutný živých nejen potají.
Jsme lehká píseň, která varuje,
jsme kýč na římse pod nímž se panuje.
A tupé nože do spánku bodají,
když bojíme se odkud nás sledují.
Jsme větru závan a žádná naděje,
jsme velký balvan, který nehřeje,
jsme slzy v očích a úsměv ve ksichtech.
Jsme hnusnej kostým, leze po čtyřech.
Jsme bolest kostí, který už mrtvý jsou
a naše oči jsou vyhaslou lucernou.
Žijeme pod mostem, kterej už vypadá
jako most do města kterej se propadá.
A sny už nežijí, umřely posté,
obloha mrtvá je, tak květy noste.