Hrnec
Totální nasazení
Pocta době (1997)

Rozpálená kamna hřejí
ocitám se v beznaději,
jsem jen hrnec na přihřátí.

To co ve mně předtím bylo
už se asi rozvařilo,
lepší konec chtěl bych míti.

Dopadlo to celkem slibně,
na dvorku jsem v noci, v zimě,
slýchávám psí vytí.

Sloužím jako podnos psům
k večeřím i obědům,
jazyky psí na dně cítím.

Co však se mnou asi bude
dlouho-li nic ve mně bude,
proroste mnou kvítí?

Hlavně aby nenapadlo
nedávati do mne žrádlo
a vodu do mne líti.

Na vodu jsem moc děravý
a asi už se nezbavím
strachu z mého bytí.