Rec.: Nevím jestli tahle story je pravda , anebo je to naprostej vejmysl. Ale ten tulák , kterej jednoho deštivýho večera přišel do našeho města, tu má ve stínu pumpy hrob. A ještě dneska , když někdo vysloví jméno Krutej John , vzpomenu si na jeho songy, co hrál u starý pumpy na svou kytáru.
Měl kabát černej, děravej a voči jako noc.
A nevadí , že vítr fouká v městě vládne noc.
Vlak vodjíždí a houká a k nebi stoupá dým,
nepřítomnej pohled, na silnici jeho stín.
Stál tam se svým stínem , měl boty špinavý
Krutej John, král tuláků: „stát už mě nebaví“.
Tak vzal si svojí kytáru a tichu noci hrál.
A vítr si s nim pískal a vítr se mu smál.
Pár tónů, který neladí a roztřesenej hlas,
pár panáků a deště aplaus, zejtra je tu zas.
Pod děravym kloboukem je celej jeho svět,
Ledovej má pohled i srdce samej led.
U starý pumpy za městem tam vždycky sedával,
byl hladovej a smutnej, na celej svět nadával.
Svý temný songy zpíval, hnusný a prašivý,
byl žíznivej, kde skončil, to tuláckej bůh ví.
Ref: Krutej John, Krutej John a na kytáru hrál
městskej park byl vždycky jeho naplněnej sál
Každej, kdo šel kolem, se mu vždycky jenom smál
Krutej John, Krutej John, Krutej John si svou smrt přál!
Přidat komentář
Vypsat všechny