Jednoho dne se vrátíš
Špinarová, Věra
Jednoho dne se vrátíš (2003)

Den se v růži skryl a z růže vůní hřál,
tím jsi dlouho žil a kráse přísahal.
Mám už v tváři smích, to léta můžou být,
s prázdnem slůvek tvých chci znova písní znít.

To víš, že zůstanou,
jak loukám tváře kvést.
Dál v knihách všech zázraků
mou písní zníš dál.

To víš, že půjdem k nám,
jak cestám zbývá jít.
Též dveřím co zívají
jak náruč toužení,
já dlaň tvou stále znám.

To víš, sny zůstanou
a možná může nás hřát,
zas dál pár slůvek tvých,
když poznáš stůl a nůž,
když s příliš krásnou lží se loučit náleží
vítej k nám, vítej k nám ten stůl tu máš.

Už náruč znáš,
jak chutná prázdná číš,
přijď zas k nám, ať sám už víš,
jak ve dvou dá se žít, až přijdeš zpátky k nám.