Smutně oči hledí v dál... jen se ptej
kde se toulá srdce moje,
kdo mu uleví... smutně oči hledí v dál
břehů lem... suché slzy obzor cloní... za mou galérou!
Mávej, mávej šťastným dnům,
mávej, mávej neskutečným snům,
no tak mávej, láskám svým
loukám jarním, lesním stráním, zamávej, návrším!
Ruce jen krev samou mám
a na zádech od biče samé šrámy,
za lodí mou je z pěny štít...
ta brázda vln moje já navždy pohřbí!
Nemůžu říct co je dnes
a zda bude vůbec nějaké zítra!
Pytel z plátna – lože poslední,
jednou mému žalu uleví...
jen si racku leť... leť do velkých výšek...
ať něčí oči vidí...
Můj ztracený svět...
můj ztracený svět...
můj ztracený svět...
Ruce jen krev samou mám
a na zádech od biče samé šrámy,
za lodí mou je z pěny štít...
ta brázda vln moje já navždy pohřbí!
Galéra družka je má
a hlas otce mého možná zvon lodní...
já ruce teď spoutané mám...
mám bolest nekonečnou v plání vodní... hm, hm, hm...
Nevracet se už na začátek... |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny