Už není pro mě k mání
Schelinger, Jiří
Holubí dům (1990)

Vím, bylo to jak sen,
já vím, že jsem ošizen o tvou lásku,
ach, o tvou velkou lásku,
a o hebkost tvých vlásků, připraven
o líbání, tvé něžné šeptání,
už není pro mě k mání, byl to sen.

Učení hodně máš, tak se jen vymlouváš na chabé zdraví,
lidé praví, že jsem slepý,
s přáteli chodíváš, je mě se zapíráš, své dveře zavíráš
a já tu stojím sám jak v plotě kůl,
když na růži se dívá, smutně dívá.

Vím, dávno tušil jsem,
já vím, že jsem ošizen o tvou lásku,
ach, o tvou velkou lásku,
a o hebkost tvých vlásků, připraven
o líbání, tvé něžné šeptání,
už není pro mě k mání, byl to sen.
už není pro mě k mání,
už není pro mě k mání,
už není pro mě k mání.