Sen
Schelinger, Jiří
Holubí dům (1990)

Já vím, že byl to sen co se mi zdál,
já v úžasu ztuhlý jsem před nimi stál
a oslovil je jen jedenkrát,
kdo v dobrém přichází, ten buď zdráv.

Byli jako stíny, že by Marťané,
do talíře prý mě pozvou, tak řekni proč by ne,
udělal jsem chybu, že jsem tady sám,
teď mi nikdo z vás neuvěří, že se s nima znám.

Tak vás tady vítám, já jsem Jirka zván,
každý z vás je můj milý host, kafe udělám,
z těch vesmírných dálek, odkud přijeli
prý na dovolenou, pouze na chvíli.

Hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej z Marsu dárky nesou.

Kde se tady vzali, jsou jak zjevení,
mají modrý šišatý hlavy, tělo maj zelený,
jeden z nich je Olda, prý je kapitán,
ptal se mi, kde teď hrajou Beatles a zda se s nima znám.

To máš smůlu, povídám já,
nedávno se pohádali, už spolu nechtěj hrát,
všechny nás to mrzí, snad se umoudří,
až si s vámi promluví, no tak, kdopak ví.

Hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej z Marsu dárky nesou.

Hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej Marťani tady jsou,
hej, hej z Marsu dárky nesou,
docela sympatický jsou.