Alchymista
Schelinger, Jiří
Holubí dům (1990)

Ve škole jsem vždycky býval premiant,
nikdy nikým nekárán, jedničky jen nosil jsem celý čas,
učit se pro mě byl ráj.
Ten hoch to někam dotáhne, vysokou v noci by zvlád,
atomový on bude inženýr, táta doufá.

Já chci být alchymistou, žít pro ní jen,
být alchymistou, louhy míchat, síru dýchat.

Ty blázníš, co tě to chytlo jen,
to už fakt nejde dál, víš kolik je moudrých věd kolem nás,
vyber si kterou bys rád,
vždyť já už jsem dávno jistej,
tvar křivulí mám rád, nikdo mi mou volbu už nezmění.

Já chci být alchymistou, mít z noci den,
chtít lásku čistou, v kyblíku hřát, málo jen spát.
být alchymistou, žít pro ní jen,
být alchymistou, louhy míchat, síru dýchat.

Mí přátelé se mi teď posmívaj, že chci být velký mág,
elixír mládí prý v hospodě maj, tak proč mám stáčet ho sám.
Se mnou však nikdo nepohne,
nad Zlatou uličkou komůrku mám docela malou,
jak to má být.

Když chci být alchymistou, mít z noci den,
chtít lásku čistou, v kyblíku hřát, málo jen spát,
být alchymistou, žít pro ní jen,
být alchymistou, louhy míchat, síru dýchat.