Namále mám
Schelinger, Jiří
Báječní muži (1975)

Nabádám tě po sté, vlastní ženo má,
když k nám přijdou hosté, nebuď lakomá.
Výmluvy, že u nás vyhořela spíž,
jsou příliš průhledné a dost chabé, což ty víš.

Neházej, lásky vílo, po mě nádobí
ať tvé něžné dílo nenapodobím,
tuším, žes trochu výbojná a já zas umím klít,
to snad stačí k tomu, abychom šťastni mohli být.

Namále mám, namále mám, namále mám,
žena mě trestá a působí šrám,
a přitom říká, že jsem rváč a vynucuje pláč,
tak v okolí namále mám.

Nemáte vůbec ponětí, co si vytrpím,
jakoby prokletí vrhlo na mne stín,
když dále se to povleče, tak může se i stát,
že muž ti, holka, uteče, a tohle ti nechci přát.

Namále mám ...
Namále mám ...